Den blbec

10.02.2018

Tahle tedy rozhodně ne! 

Po vychladnutí hlavy a racionálního zhodnocení olympijského skiatlonu jsem došla k závěru, že jsem ho (první polovinu závodu) nezvládla psychicky. Moc jsem chtěla, moc jsem se i bála, aniž bych si to dokázala před startem uvědomit. 

První půlku jsem jela v křeči, stažená, bez využití síly. Bez správného odrazu, bez správného uvolnění. I proto se mi asi zdálo, že mi to nejde, že mi ujíždí. A že se propadám. A že nevím, jestli ujedu po přezutí lyží druhou polovinu závodu. Cítila jsem, že mám stažený obličej a že to zas nejsem já. Tak moc jsem chtěla předvést co umím. A nakonec jsem to nedokázala. 

Nakopla mě druhá polovina závodu!

Po přezutí jsem během několika okamžiků dokázala uvolnit svaly v obličeji, nohy mě poslouchaly. Jela jsem zas lehce (v rámci možností po vyčerpávající klasické části). Stáhla jsem skupinu před sebou, táhla ji a určovala tempo, do cíle byla na špici a finišovala jsem v popředí. 

Ač jsem si to do večera po závodě nedokázala uvědomit, závod jsem opravdu nezvládla v hlavě. Opravdu jsem do toho chtěla dát všechno, a dala jsem do toho až moc, což mělo úplně opačný efekt než jsem chtěla. 

Závod mě probral, jako bych se probudila hozením do ledové vody. Prostě léčba šokem! A teď už vím, jak ano, a jak ne. Čemu se mám vyvarovat. Prostě neztratit se v číslech a myšlenkách na blbosti. Jet svou jízdu, aby byla klidná a ona, když bude uklidněná a vyrovnaná, bude rychlá. 

Díky, že vás i po nevydařených závodech neztrácím... Mám na mysli VÁS ty OPRAVDOVÉ a ne falešné fanoušky! :) 

Foto: MF dnes