Duben a volno? Jedině ve škole

11.04.2018

První stupeň vysoké školy jsem dokončila minulý rok v červnu. Od září ale pokračuji v inženýrském oboru biologická forenzní analýza na Fakultě potravinářské a biochemické technologie. 

Když zrovna nejsem na tréninku nebo regeneraci, neúprosně drtím studijní materiály. A stejně jsem potom první den v laborkách ve stresu a nervozní. Co, jak mam udělat? Nerozbiju ten přístroj? Vždyť s ním neumím pracovat. A to to mám na tom změřit? Na kolik to mam zcentrifugovat? A jak dlouho? Proboha, nevím, kde mi hlava stojí. 

Jojo, moje studium není jen o biflování, ale také o práci v různých laboratořích. A pokaždé je úvodní den velký záhul, pak se to zlepšuje. Nakonec ale ještě vypracovat všechny protokoly. Jupí, hotovo, laborky absolvované, protokoly odevzdané a hrdě si jdu pro zápočet do indexu. No a pak jsou tady zápočty teoretické a zkoušky. Během některých měsíců to jsou galeje: budíček, snídaně, učení, dopolední trénink, oběd, učení, odpolední trénink, večeře, učení, padla po půlnoci. A dokola, a dokola. A přijdou chvíle, kdy už fakt nemůžu. Ne fyzicky, ale prostě jsem vyždímaná z přehršle informací na mě se valících. 

Na zkoušku kráčím vždy s pocitem, že jsem pro to udělat opravdu víc nemohla. 

Abych se vrátila na začátek, duben jsem trávila v Praze chozením do školy, zaučováním se v laboratoři, kde píšu diplomovou práci. Nejela jsem nikam na dovolenou, ale mám dobrý pocit, že jsem nezahálela a zas se o kousíček přiblížila k dokončení vysoké školy.