Lidé, okolí a ledové království

09.02.2018

Nebudu psát o pocitech před závody, musíte si počkat až na samotný závod. Ráda bych se nakonec chtěla podělit o tom, jak na mě působí okolní krajina, lidé a jedna připravená olympijská atrakce.

Po příjezdu do vesnice už byla tma. Nevěděla jsem, z jakého směru jsme k vesnici přijeli. Všude tma, žádná rozsvícená lampa před vstupem do vesnice. Jako kdyby tady v okolí nikdo nebydlel.

Ráno nás probudilo slunce a azurová obloha. Slunce se mi tady, oproti alpskému, zdá takové vzdálené. Nemá takovou sílu. Co dokáže -20°C mráz. Okolní krajina je prostá. Neosídlená. Jako kdyby se tady teprve vše budovalo pro budoucí příchozí.

Mezi okolními kopečky se cítím skoro jako v podhůří Krušných hor. Jsou totiž strašně podobné Třem křížům, Dianě a dalším u Karlových Varů. I proto, že lesy jsou smíšené, typické korejské borovice střídají duby.

Korejci jsou milí. Každý zdraví, usmívají se. Jen při chůzi chodí se sklopenou hlavou k zemi, takže do protijdoucích téměř vrazí, nebo prostě fakt vrazí. Leknou se a začnou se upřímně omlouvat. A uklánět hlavy. A všichni nosí brýle na Harryho Pottera!

Dopoledne jsem klusala do 2 km vzdáleného PyeongChangu. V korytu řeky vyrostlo ledové království. Sněhurka, Alenka v říši divů, Pinokio, Malý princ... a taky bar! :D