MČR za mnou, s nehezkým dárečkem

02.10.2018

Neposerem se z toho. Ale skvělé to taky není. 

Komplikace přicházejí každý rok. Už to tak prostě bude a vypořádat se (zvyknout si) na ně je asi to nejlepší řešení. 

Poslední zářijový víkend se nesl v závodním duchu. Velká akce pro české běžecké lyžování - Mistrovství České republiky na kolečkových lyžích. Páteční sprint volnou technikou byl podmínkou pro start v sobotním závodu na 10 km volnou technikou. Na 900 metrů dlouhé trati jsem v pátek obsadila třetí příčku. Na kluzkém asfaltu a v protivětru jsem prohrála takticky. Doslova. Učitelem bývají chyby a snad to do příště trochu nastuduju :D . Do sobotního intervalového závodu se umoudřilo počasí; foukat nepřestalo, ale alespoň nepršelo. Výkon bych hodnotila spíš průměrně, nicméně stačil k zisku titulu mistra.

STOP

V neděli se již tradičně jezdí výjezd na Ještěd. Trasa je nejdříve rovinatější, hodně se jede soupaží, větší stoupání začíná až cca 4,5 km před cílem. Od začátku jsem cítila, že mi je špatně. Když řeknu, že mě bolela záda, tak to, prosím vás, není z namožení svalů. Tlačily mě úpony na trnech až se mi chtělo místy zvracet. Taky jsem od 5. kilometru dost přemýšlela, že to zabalim. A kdybych to fakt zabalila, tak bych se na sebe potom nemohla ani podívat. To jsem vlastně nemohla ani tak, můj výkon byl otřesný. 

Je pravdou, že přes záda prostě nejel vlak...